Následující databáze cinemetrických měření zahrnuje převážně filmová díla, jen s výjimkami seriálové epizody. Průměrná délka záběru (PDZ; koncept Barryho Salta) se vypočítává vydělením počtu sekund filmu počtem střihů, přičemž do počtu sekund se nikdy nepočítají závěrečné titulky a zpravidla ani úvodní (pokud nejsou zobrazovány spolu s filmovými záběry). V případě PALu či evropské projekce z pásu se výpočty přepočítávají na mezinárodní normu 24 okének za sekundu. V případě českých němých filmů se PDZ vyhodnocuje bez zohlednění počtu a trvání mezititulků. Kvůli tehdy nestandardizované rychlosti projekce je nicméně i tak vypovídací hodnota PDZ v sekundách spíše orientační. Měřil jsem pomocí ručního počítadla, stříhacího programu nebo programu Cinemetrics.

Zde přítomná data jsou výsledkem mého vlastního výzkumu (na internetu ovšem najdete i jiné podobné soupisy, s různou mírou spolehlivosti). Moje databáze je unikátní nejen desítkami měření z projekcí jinak nedostupných archivních kopií, ale zejména víceméně kompletním pokrytím dochované tuzemské němé produkce (zatím) do roku 1926. Na rozdíl od ostatních měření jsou průměrné délky záběru u českých němých filmů výsledkem několikaleté práce nejen mé, nýbrž i mých kolegů a kamarádů Michala Večeři a Petra Zejdy. Za spolehlivost měření obou dvou mohu dát ruku do ohně stejně jako u těch svých, takže „autorství“ u těchto několika desítek měření není důležité.

Tyto hodnoty jsou přitom pouze nástroji výzkumu, nikoli jeho výsledky. Umožňují mezinárodní srovnání, vytvoření si základní představy o střihové skladbě, kladení si přesnějších badatelských otázek. Skutečnost, že mají určité filmy tvůrce, období, žánru či národní kinematografie identickou PDZ, přitom sama o sobě o ničem nutně nevypovídá, neb tatáž hodnota může vyplývat z odlišných kombinací delších a kratších záběrů. Pokud ovšem mají určité filmy tvůrce, období, žánru či národní kinematografie naopak zásadně odlišnou PDZ, už to představuje jev hodný pozornosti, jelikož naznačuje značnou variabilitu uměleckých voleb – a lze se ptát proč. O konkrétním filmu jako systému nám říká sama jeho PDZ relativně málo a je třeba ji vztáhnout k jeho mnohem komplexnějšímu rozboru, leč o skupinách filmů mohou PDZ leccos podnětného napovědět.

Jakkoli je tato databáze žel jen pokračováním rozsáhlé databáze původní, o niž jsem nenávratně přišel se smrtí svého pevného disku, utěšeně se rozrůstá a je několikrát týdně aktualizovaná.

Radomír Douglas Kokeš

The database below is assembling and offering results of my own “cinemetric” measurings of films and television episodes. I achieved those measurements by counting film shots by hand-clicker, by processing the number of shots in special software or making a shot-by-shot analysis. To calculate the average shot length (i. e. ASL, a concept created by Barry Salt), I record the length of the film in seconds (24fps in case of sound films) and then divide it by the number of counting shots.

Below in this database is possible to find more than 2200 measurements of more or less contemporary films from many different countries. Moreover, the database is pretty unique mainly because (a) it includes an almost entire number of preserved films of Czech cinema production (so far) till the year 1926, (b) it includes a lot of entirely rare silent films from the 1910s. Since I am updating the database few times a week, it will continue growing larger.

It is needed to point out that ASL values themselves are not final results of any kind of research! Those values are meant to be used as tools for further research. Moreover, for what kind of research can be ASL used? Knowledge of ASL values can facilitate the juxtaposition of various of the period, nationality, genre, company’s or director’s film works. ASL can also help us to create the basic awareness of the film’s editing pattern.

As well, just the fact that certain films of certain director (or period, genre, national cinema, company and so on) have similar ASL values is not necessarily predictive. That is because similar ASL value can be caused just by a significantly different configuration of longer or shorter shots. Anyway, more remarkable and predictable is when we find out that certain films of certain director (or period, genre, national cinema, company and so on) have significantly different ASL. Why? The different ASL value implies an outstanding variability of creative choices that filmmakers made. Since that it is possible for us to lay down many research questions.

In other words, the ASL does not tell us much about particular film – and should be preferably used for more complex analysis as just one of observational tools. However, in case of a group of films we can gain by force of ASL values or shot counts a lot of various and inspiring suggestions for our next stylistic research.

Radomír Douglas Kokeš