Následující databáze cinemetrických měření zahrnuje převážně filmová díla, jen s výjimkami seriálové epizody. Průměrná délka záběru (PDZ; v angličtině average shot length aka ASL) se vypočítává vydělením počtu sekund filmu počtem střihů, přičemž do počtu sekund se nikdy nepočítají závěrečné titulky a zpravidla ani úvodní (pokud nejsou zobrazovány spolu s filmovými záběry). V případě PALu či evropské projekce z pásu se výpočty přepočítávají na mezinárodní normu 24 okének za sekundu. V případě českých němých filmů se PDZ vyhodnocuje bez zohlednění počtu a trvání mezititulků. Kvůli tehdy nestandardizované rychlosti projekce je nicméně i tak vypovídací hodnota PDZ v sekundách spíše orientační. Měřil jsem pomocí ručního počítadla, stříhacího programu nebo programu Cinemetrics.

Zde přítomná data jsou výsledkem mého vlastního výzkumu (na internetu ovšem najdete i jiné podobné databáze, s různou mírou spolehlivosti). Moje databáze je unikátní nejen desítkami měření z projekcí jinak nedostupných archivních kopií, ale zejména víceméně kompletním pokrytím dochované tuzemské němé produkce (zatím) do roku 1926. Na rozdíl od ostatních měření jsou průměrné délky záběru u českých němých filmů výsledkem několikaleté práce nejen mé, nýbrž i mých kolegů a kamarádů Michala Večeři a Petra Zejdy. Za spolehlivost měření obou dvou mohu dát ruku do ohně stejně jako u těch svých, takže „autorství“ v tomto ohledu není důležité.

Tyto hodnoty jsou přitom pouze nástroji výzkumu, nikoli jeho výsledky. Umožňují mezinárodní srovnání, vytvoření si základní představy o střihové skladbě, kladení si přesnějších badatelských otázek. Skutečnost, že mají určité filmy tvůrce, období, žánru či národní kinematografie identickou PDZ, přitom sama o sobě o ničem nutně nevypovídá, neb tatáž hodnota může vyplývat z odlišných kombinací delších a kratších záběrů. Pokud ovšem mají určité filmy tvůrce, období, žánru či národní kinematografie naopak zásadně odlišnou PDZ, už to představuje jev hodný pozornosti, jelikož naznačuje značnou variabilitu uměleckých voleb – a lze se ptát proč. O konkrétním filmu jako systému nám říká sama jeho PDZ relativně málo a je třeba ji vztáhnout k jeho mnohem komplexnějšímu rozboru, leč o skupinách filmů mohou PDZ leccos podnětného napovědět.

Jakkoli je tato databáze jen zlomkem té původní, o niž jsem nenávratně přišel se smrtí svého pevného disku, utěšeně se rozrůstá a je několikrát týdně aktualizovaná.

What follows is the database of my own “cinemetric” measurements of films. I made those measurements by counting film shots by hand-clicker, by processing the number of shots in special software or making shot-by-shot analysis. To calculate average shot length (i. e. ASL), I record the length of the film in seconds (24fps) and then divide it by the number of counted shots.

Although you can find here a lot of measuring of more or less contemporary films from different countries, my database is pretty unique mainly because (a) it includes almost entire number of preserved films of Czech cinema production till the year 1926, (b) it includes a lot of quite rare silent films from 1910s. Since I update the database few times a week, it will constantly grow larger.

It is needed to be pointed out that ASL values are not finished results! Those values are meant to be used as tools for another research. And what kind of research can be ASL used for? Knowledge of ASL values can facilitate the juxtaposition of various of national film products. ASL can also help us to create the basic concept of the structure of film’s editing.

Just the fact that certain films of certain director (or period, genre, national cinema and so on) have similar ASL value is not necessary predicative – that´s because similar ASL value can be caused just by different organizations of longer or shorter shots.

But what is more remarkable and predicative is when we find out that certain films of certain director (or period, genre, national cinema and so on) have significantly different ASL. Why? The different ASL value implies outstanding variability of creative choices that filmmakers made. Since that it is possible for us to lay down many research questions.

In other words, the ASL does not tell us much about particular film… and should be rather used just for more complex analysis as just one of observational tools. But in case of group of films we can gain of ASL values various and inspiring facts, suggestions and hypotheses for our stylistic research.

(Unfortunately, I lost more than 1200 measures in the course of the grievous death of my hard drive…)